Kovat či nekovat?

Expert Vám zkusí pomoct s rozhodováním

Musí být kůň okován? Kdy je okutí potřeba a kdy naopak může škodit? Jak se správně rozhodnout?

Zjistěte, jak nejlépe pečovat o kopyta svého koně.

Kovat či nekovat?

Bohužel na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď.

Musíme si především uvědomit, že nejdůležitější jsou zdravá kopyta. Týká se to samozřejmě koní pracujících, ale i těch ostatních. Zdravá kopyta jsou výsledkem dobrého zdravotního stavu každého koně. Bez ohledu na to, jestli jsou sportovci, rekreanty a nebo jen důchodci.

Zásadní problém spočívá v tom, že jen málokdo ví, jak vypadá zdravé kopyto.

Jak vypadá zdravé kopyto?

Nejdůležitější kopytní strukturou je střelka. Měla by být velká a silná. Samozřejmě musí být zdravá, to znamená neinfikovaná. S překvapením a údivem zjišťuji, jak zkušení koňáci nevěnují pozornost stavu střelek svých koní. Mají hluboké, infikované střelkové rýhy, nebo jsou rovnou celé střelky zasaženy hnilobou, jsou měkké a zapáchají...

Přece hluboká infekce této struktury je bolestivá a často vede ke kulhání. K tomu ještě nemocná, malá a zúžená střelka vede k narušení správné mechaniky kopyta, což vede k celkovému zúžení kopyta.

Další strukturou je kopytní stěna. Měla by být hladká, bez vlnek, tlustá a rovná.

Chodidlo je na zdravém kopytě lehce konkávní (prohnuté směrem dovnitř, miska) s dostatečně hlubokými rýhami a také houbovitou střelkou přímo uprostřed – široká a pevná.

Rozpěrky by měly vést souběžně s linii střelky.

Zdravá bílá čára viditelná od strany chodidla je úzká, sotva viditelná linka spojující chodidlo a kopytní stěnu.

Patky by měly být nízké, nepodjeté.

Ti, kteří se zajímají více, najdou detailní info v dostupné literatuře.

Těm, kterým na zdraví koní záleží, není potřeba vysvětlovat, jak je to důležité.

Bosé koňské kopyto

Jak se o kopyta starat?

Ze všeho nejdřív je potřeba koni sestavit dobrý, krmný management. Chci zdůraznit, že to co kůň žere, má přímý vliv na stav kopyt. Proto je adekvátní krmná dávka pro koně tak moc důležitá. Pro bosého i toho kovaného. Jde o omezení uhlohydrátů, především škrobů (zdrojem jsou obiloviny) a také cukrů, takže třeba melasa.

Koni s metabolickými problémy, jako třeba s IR (inzulín rezistentní) může škodit i tráva.

Pro zdraví kopyt je důležité i podávání minerálů ve správných dávkách a poměrech.

Samozřejmě, že velká dávka volného pohybu je vždy produktivní i pro kovaná kopyta.

Stav kopyt zrcadlí výživný stav koně

U kovaných koní je velice důležité pravidelné překování (co 6 týdnů ideálně). Příliš dlouhé intervaly mezi kováním mají za následek přerůstání kopyt. Ta potom naruší mechaniku koňského pohybu a to vede k deformaci kopyt. Zároveň příliš časté kování poškozuje kopytní pouzdro, obzvláště u pomaleji odrůstajících kopyt. Teoreticky by se měla četnost kování přizpůsobit tempu růstu kopyt každého koně individuálně. Protože u každého koně to bude jinak.

Stojí za to jednou za čas koni podkovy úplně sundat. Ideální je období alespoň 2-3 měsíců jednou za rok. V tomto období je potřeba přizpůsobit práci možnostem koně, takže vyžadovat méně. Tyto prázdniny udělají dobře nejen kopytům. Nebojte se, že se kopyta oštípou a potom nebudete mít kde přitlouct podkovu.

Pokud jsou kopyta zdravá, mají zdravou strukturu i bílou čáru, kovář tluče podkováky do bílé čáry a ne do kopytního pouzdra, takže jej nadměrně neničí a když nebudete v tomto období jezdit po kamenech, tak se nic neoštípe. A pokud se i tak něco odláme, je to známka, že kopyta nejsou úplně v pořádku. V tomto případě budou prázdniny bez podkov velmi nutné, a to dost dlouhé.

 

Takže... kdy kovat?

Nejjednodušší odpověď na otázku je: kovat, ale jen tehdy, kdy je to potřeba a kdy je to možné.

I když mi je přirozené udržování kopyt blízké, tak mi je jasné, že v některých případech to není možné. Jako člověk pracující s koňmi mám své zkušenosti i postřehy na téma kování. Budu se snažit o ně podělit.

Podkovy nebo boty?

 

Pro lepší přehled rozdělím koně na tři skupiny:

  1. bosé koně, tedy ty pracující bez podkov

  2. koně neokované, ty které se nekovají a také nepracují = chovné, mládež, důchodci

  3. všichni ostatní, tedy teoreticky ti, kteří vyžadují podkovy

 

Bosé koně kromě toho, že pracují, se od nekovaných liší tím, že mají stvořené podmínky pro život, jako např. paddock paradise, jejich dieta je optimálně vyvážená a možná prošli „rehabilitací“ kopyt. Mají zdravá, přirozeně tvarována kopyta, která jim umožňují pohybovat se na boso i v obtížném terénu.

Druhá skupina sdružuje koně, které mají lepší i horší kopyta, méně podobná těm přirozeným, ale poradí si i bez podkov, protože nepracují.

Nás nejvíce zajímá poslední skupina, tedy potenciální kandidáti na podkování. Abychom mohli odpovědět na otázku z titulku článku, musíme se zamyslet nad tím, proč se vlastně koně kovou.

Účel kování

Pokud kůň nemá pevná a zdravá kopyta, teoreticky nemůže pracovat bez podkov.

Dříve se pracující koně kovalo proto, aby se kopytní pouzdro ochránilo před nadměrným opotřebením. Dnes koveme koně, kteří chodí v obtížném, tvrdém nebo kamenitém terénu. Ale nejdůležitějším důvodem zůstává touha zlepšit mechaniku pohybu koně, který nejvíce pracuje jen na měkkém, pružném povrchu.

A tady vyvstává otázka – opravdu potřebují podkovy?

Jedná se o sportovní koně, často velmi drahé, které jen zřídka někdy vůbec nechodí do výběhu, práci v terénu asi nemusíme zmíňovat. Celkem jistě nebudou potřebovat ani rehabilitaci kopyt. Avšak jejich krmná dávka se ve velké míře skládá z krmiv jejichž základem jsou obiloviny. Kopyta těchto koní jsou od těch přirozených hodně vzdálená. Ale můžou být natolik zdravá, aby se mohla dobře pohybovat po měkkém, pružném povrchu. Háček je v tom, že okovaný kůň se pohybuje jinak, víc efektně, dozajista méně přirozeně, ale my jsme si už přivykli. Takže si jen těžko umíme představit, že by drezurní či skokoví jezdci přestali své koně kovat.

Dalším případem je nemocný kůň postižený případnou deformací nebo poškozením kopyt, který vlivem toho kulhá a špatně se pohybuje. Podkovy mají za úkol tento problém vyřešit.

 

Kdy je nutné kovat?

Určitě v situaci, kdy nemáme možnost koni zajistit podmínky pro přirozenou péči o kopyta. Jak už jsem zmínila dříve, jedná se především o dietu, přístup k různým druhům povrchů, a to ideálně 24 hodin denně. A také práce přizpůsobená možnostem konkrétního koně, opět na různých površích. Týká se to především pracovních a sportovních koní, kteří bez podkov nebudou schopni odolat tomuto náporu. Ale také těch rekreačních, kteří jezdí v těžkém, kamenitém terénu nebo se musí pohybovat po asfaltu.

 

Kdy můžeme kovat?

Jak už jsem zmínila, jedním z důvodu ke kování je možnost pohybu a práce pro koně s problematickými kopyty. A to je, si myslím, velká chyba.

Je potřeba si uvědomit, že podkovy kopytům nikdy neprospívají. I když přibití či nalepení podkovy na nemocné kopyto většinou dává okamžitý, fenomenální efekt, musíme si uvědomit, že v delším časovém horizontu se negativně podepíše na stavu kopyt. Nemocná či zdeformována kopyta potřebují přirozenou stimulaci k tomu, aby zůstala zachována správná mechanika a kopyto dobře odrůstalo. Jinými slovy – kovat by se měla jen zdravá kopyta. Jinou alternativou jsou boty pro koně. V nabídce jich je čím dál více a v mnoha situacích určitě zastoupí podkovy. Takže se jeví jako lepší řešení.

 

Jak se rozhodnout?

Rozhodnutí zda kovat či nikoliv bude ovlivněno několika faktory. V každé situaci bychom vždy měli zvážit všechna pro a proti. Situaci komplikuje fakt, že nemůžeme jistojistě prohlásit, že náš kůň bude vždy bosý nebo okovaný. A to především proto, že podkovy po dlouhou dobu kopytům neprospívají, tedy i koni. Zase neokutí za každou cenu i kdyby z ekonomických důvodů, se současně vysokými požadavky na výkon koně, by prostě nebylo fér. Nucení k práci na boso, když na to kůň není připravený, nepřinese nic dobrého. Je ještě jedna možnost, respektive kompromis, čili kování jen na předky. Protože přední kopyta nesou 2/3 váhy koně, jsou zatížená více než ta zadní. Toto řešení pomůže zajistit koni komfort a zároveň je levnější. A v případě, že kůň chodí do výběhu s ostatními, nehrozí že zadními podkovami zraní jiného koně.

 

Jak to dělám já

Moje vytrvalostní koně jsou okované kolem 6-8 měsíců v roce. Podkovy sundávám vždy na podzim a takto odpočívají až do jara. Neznamená to, že celou dobu nic nedělají. Přes zimu mají zajištěno minimum pohybu, aby úplně nevypadli z formy. S příchodem jara začínáme pracovat mnohem intenzivněji, a když sníh kompletně roztaje a není tak mokro, začínají tréninky. A tak mé koně absolvují první etapu tréninků v terénu, takže tak trochu volnější práci, bez podkov. Běžně absolvují i 20 km na jednom tréninku. Teprve po této zahřívací fázi vyfasují podkovy. Má to vliv nejen na zpevnění kopyt, ale také na zlepšení koordinace a rovnováhy, protože se koně soustředí na to, kde šlapou. Navíc během bosého období jejich kopyta odrůstají tak rychle, že na jaře už není ani památka po hřebících a já mám jistotu, že podkovy byly dány na zdravá kopyta.

Tento systém má ještě jednu výhodu. Nemusím v zimě řešit podložky proti nášlapům, či ozuby na zledovatělý povrch. Musím však poznamenat, že mé koně žijí v otevřených boxech a mají možnost být 24 h denně venku. Do jejich krmné dávky patří především seno a krmiva bohatá na vlákninu, která jsou z pohledu minerálů maximálně vyvážená.

 

Na konec bych Vám chtěla dát jednu radu:

Při jakémkoliv rozhodování se řiďte především dobrem koně, nikoliv vlastním pohodlím. Jsem si jistá, že se Vám za to odvděčí.

 

Veterinářka a vytrvalostní jezdkyně Dorota K.