Kobyla nebo valach?

Kobyla nebo valach? Vybírejte chytře...

Poradíme Vám!

Stojíte právě před rozhodnutím, jakého koně pořídit a neumíte se rozhodnout? Nebojte, nejste divní. Kobyly a valaši se mezi sebou dokážou lišit podobně jako oheň a voda. Týká se to především chování v situacích, které jsou pro koně klíčové. Abychom Vám pomohli při rozhodnutí – kobyla nebo valach? - prozkoumali jsme taje koňské psychiky. Níže najdete způsoby, jakými kobyly a valaši přistupují k životním situacím.

Takže, kobyla nebo valach?

Jídlo:

Valach – ó můj nejsladší osude! To jsou přece moje nejoblíbenější pamlsky, a taky oves s těmi chutnými vitamíny. Máš toho více? Ten kýbl s vodou je pro mě? No jistě, že ano! A nebo ne? A ta ruka, ve které vidím jablko? Můžu ochutnat? Fuj, není k jídlu. No dobře, a co ta druhá? Proč křičíš? Sam/a to nechceš sníst a hladovému koni budeš bránit?

Kobyla – postav mi to sem, přímo pod čumák. Níž. Ne, výš. Netřes tak s tím kýblem, ještě z toho budu mít vředy. Co to je tam na dně? To žluté. Oves? Kolikrát ti mám opakovat, že mám ráda pouze nemačkaný? A to musli už jsem jedla včera. Od té doby uběhlo už mnoho času, hodně věcí se změnilo, a já jsem vnitřně dozrála. Nebudu ho jíst. A nebo možná jo. Ne, přeci jen nebudu. No dobrá, trochu. Ale nemysli si, že mi chutná. Prostě jsem jen solidární.

Trénink:

Valach – kolabuju, nepůjdu, nedonutíš mě. Krokujeme už půl dne. Cože? Jenom sedm minut?! No, nemyslím si to, budiž. Už cítím, že ztrácím citlivost v hleznech. Ne, není to proto, že mám nadváhu. Jsem jen mohutný. Stájník říká, že je to svalová hmota, a já věřím autoritám. Nechci slyšet o klusání, to nepřichází v úvahu. Sám si běhej. Slyšíš? Cval není zdravý. A víš proč? Protože na cval se umírá. Měl/a by sis to vzít k srdci.

Kobyla – ooo, cítím jaro. Je tak krásně, úžasně, úplný zázrak... ne, vlastně vůbec není tak skvěle. Ve skutečnosti vůbec není skvěle. Kdo vymyslel ty tréninky. Nechci trénovat, co já si počnu se svým životem. Měla jsem být hvězdou kolbišť. A tak není úplně nejhůř, možná je i dobře a ten valach z ohrady po mně pořád pokukuje. A ne, to bude jen nervový tik. Vlastně na tom vůbec nesejde, i tak je to fajn. Řekla bych, že to ujde....ne, nakonec asi ani ne.

Výběh:

Valach – vítám vás kamarádi. Doporučuji přejít rovnou k věci. Všichni, kteří máte své ohlávky, prosím přemístěte se na levou stranu za účelem komisního ničení. Ve 14:00 navrhuji zábavu – kousaná do hřívy. Vyhrává ten, kdo bude první vypadat jako oškubané koště. Potom rychlá kousaná a bezhlavý cval. No tak šup, do práce, nemáme na to celý den!

Kobyla – nemluv teď na mě, mám alergii na hnědáky. Ano, na tmavé hnědáky taky. Ty můžeš jít sem, ale ne tak blízko. Říkám, že ne tak blízko, vidíš, teď tě musím kousnout. Je mi to líto, ale máš poslouchat co říkám. Cože? Kdo, že je agresivní? A viděla ses v hale, v tom velkém zrcadle? Odcházím. Ten valach odvedle zase na mě kouká. A nebo má zase tiky. Ach, můj život je peklo...